Proč mi to nejde

 Proč vám to na kratších lyžích NEJDE - A NEPŮJDE? 

Tak teď dobře čtěte...

• Nekupujte si kratší lyže, pokud se nechcete VYLEPŠOVAT
• Nekupujte si kratší lyže, pokud TOČÍTE DO OBLOUKU RAMENY
• Nekupujte si kratší lyže, pokud to nechcete ZMĚNIT = je to pro Vás nejpohodlnější lyžařská technika
• Nekupujte si kratší lyže, pokud jste KAMIKAZE = sebevrah = pokud jezdíte jenom rovně a  RYCHLE a technika Vám moc neříká = chcete jezdit pořád a jedině stylem padající tunové ATOMOVÉ BOMBY = není to ani o carvingu, není to ani o zatáčení, není to ani o krátkém ani delším obloučku / je to jen o pádícím nestabilním lyžaři - směrem za obličejem - a kudy mi to umožní trať / Pro Vás mám dobrou radu - nekupujte si krátké lyže.
  Pokud se chcete zabít, nebo chcete zabít někoho jiného - jeďte jednou nebo dvakrát po dálnici D1 - ale nekupujte si kratší lyže. Budete se na nich jenom trápit a budete všem okolo nebezpeční.
  Nekupujte si ani lyže se stabilizátorem 3DR - ten by Vám dodal jeden pro Vás nebezpečný pocit - cítili by jste se  na krátkých lyžích neskutečně stabilní a nesmrtelní - a to určitě nejste. A to je problém.
• Nekupujte si kratší lyže, pokud neumíte a nechcete při lyžování odpočívat = pokud si neumíte změnit nastavení v hlavě, zpomalit - a že to NEBUDE hned na začátku o pekelných rychlostech, nekupujte si kratší lyže - budou pro vaše využití nepřiměřené. Alespoň v začátcích.

Osobně mi nedělá problém i hodně velká rychlost ani na metrovkách - ale - není to můj převládající styl lyžování.
Rychle se dá jet i po prdeli na lopadě - ani to není můj převládající styl a touha takto trávit den na sněhu.
 

Proč Vám to tedy na kratších lyžích nejde, i když jste jinak dobrý lyžař?

Většinou Vám to nejde proto, že - přecházíte z poměrně dlouhých lyží (nad 150/160 cm) na krátké - někdy hned až MOC krátké.

Proč je tohle problém?

Říkám tomu "efekt posilovače brzd".
Vaše tělo si po dlouhodobém ovládání dlouhých lyží zautomatizovalo ("zaprogramovalo") určitý silový návyk na ovládnutí lyží pro zatočení a pro jejich uklidnění v jízdě.
Pro zmáčknutí brzdy a vyvolání určité brzdné síly u starého vozu bez posilovače brzd potřebujete určitou - poměrně velkou sílu.
Musíte přidat třeba i zapření se do sedačky, třeba i přitáhnutí se k volantu. U každého auta je to jinak. Tyto pohyby se Vám po čase ve voze, ve kterém jezdíte denně a často - zautomatizují.
Nepřemýšlíte o nich - není na to čas, tak si je tělo / a mozek - zautomatizovalo.
Uděláte je automaticky při KAŽDÉM brždění stejně - a stejnou - zautomatizovanou silou. Je to NÁVYK.

Sednete si do auta s ostrým posilovačem brzd - a první týden budete vy a Vaše posádka při brždění pořád nalepení na předním okně (vzadu lítá posádka při brždění na přední sedačky)  a budete mít boule na čele od předního skla.

Vaše tělo bude hooooodně dlouho používat zautomatizovaný = naprogramovaný - pohyb určitou navyklou silou - tlak do brzdového pedálu, a to především v krizových situacích, které budou vyžadovat rychlou reakci. A to se děje při lyžování téměř pořád..

Z počátku (nějakou dobu) tuhle sílu Vašich pohybů nebudete bez plné myšlenkové koncentrace schopni ovládat = změnit !!!

Především v nouzi nebo nutnosti jednat rychle to bude nějakou dobu hrůza.

Pouze určitým CÍLENÝM myšlenkovým pochodem se pomalu "přeprogramujete" na nové brzdy - a zastavíte pak hezky pomalu a v klidu přesně tam, kde potřebujete. Vše půjde s menší silou, bez létání na přední okno... posádka se ani nehne.
Po roce přesednete zpátky do svého auta bez posilovače brzd - a na křižovatce na 100% posunete první auto, které před Vám náhle zastaví. Každou zatáčku "přepálíte" a auto "jakoby" nebude chtít brzdit.

To samé je u lyží. U KAŽDÝCH LYŽÍ. Při každé změně délky nebo tvrdosti lyží.
Při přechodu z delších lyží na kratší si TOTIŽ vždy stoupnete na lyže s posilovačem.
Vaše navyklé a naprogramované pohyby a síly, potřebné pro zvládnutí dlouhých lyží,  Vám budou jakékoliv kratší lyže "rozhazovat", zneklidňovat, rozkmitávat a přetáčet - nebo budou lyže "drnět" při brždění - moc rychle a silně je budete přehraňovat - a budete se cítit nejistě.

Hodně lyžařů i "odborníků" tvrdí - kratší lyže jsou neklidnější a nestabilní.

Samy o sobě NEJSOU.
Zkuste tento pokus - položte před sebe na zem krátké lyže a vedle nich dlouhé - a dívejte se na ně - jsou neklidé?
Jsou nestabilní?
Ani se nehnou .. jako ty vedle - ty delší.
Takže.... Je tedy logické, že jejich případnou nestabilitu způsobuje další (nějaká) veličina.
Lyže za to tedy sami o sobě nemůžou.
Ta veličina je lyžař - jeho nepřiměřené síly a impulsy = NÁVYKY + pohyb - a navíc - vše v souvislosti s rychlostí jízdy.

S návykem souvisí právě zvyk na (nějakou) rychlost - a za všechno může zautomatizovaná síla pro ovládání (delších a těžších) - prostě jiných lyží. Tahle síla působí a vzniká automaticky, z počátku BEZ našeho přičinění přímo v pohybovém centru mozku.

Tělo je prostě zvyklé nějakou silou automaticky reagovat na každé vychýlení nohy do jiného směr, na každý úder a na každý impuls. A tahle reakce je naučená = automatická - a pro kratší lyže VŽDY příliš silná = nepřiměřená.
Lehčí a kratší lyže tedy okamžitě po úderu na nerovnost vyletí na jednu stranu - noha je automaticky naučenou silou přesune zpět - a lyže zase letí zpátky - a takhle je váš silový automat honí sem a tam. A vy máte pocit, že lyže jsou neklidné - a čím pojedete rychleji, tím silněji je "něco" vychyluje ze směru jízdy.

Tento pocit a neschopnost se přizpůsobit - alespoň z počátku - na přiměřenou rychlost k délce lyží  je i problém profesorů, vedoucích sportovních kateder, učitelů lyžování, závodníků, rychlostních sjezdařů, prodavačů-lyžařů i servisních specialistů = nechápou svoje tělo a zautomatizované návyky přenáší na jiné modely (délky a váhy) lyží a tak některé - většinou kratší a lehčí lyže - cítí jako neklidnější a strašlivě nestabilní. Neumí ovládat své tělo a naplno tak využít kapacity ukryté v lehce ovladatelných modelech lyží.
A stačilo provést jediný pokus - na kratší lyže přidat "stabilizátor" - tedy něco jako závaží - a všichní zděšeně zírali na ty krátké lyže jak je to možné, že jsou tak stabilní... nebo - přizpůsobit svoje rychlosti a silové ovládání "lyžím s posilovačem" - a náhle přijde úplně nový pocit a zážitek při lyžování.

Pokud tvrdíte, že krátké lyže nepatří na sjezdovku protože jsou nestabilní - proč tedy dáváte malinkým dětem tak krátké lyže?
Jsou přece tak děsně nestabilní - proč jim tedy nenacpete ty, na kterých se VY - siláci - cítíte stabilně ?!?
Kratší lyže nejsou samy o sobě nestabilní - musí být splněn určitý fyzikální vztah. Vztah rychlost / hmotnost lyžaře / hmotnost a konstrukce lyží.

Díváte se pořád na ty lyže ležící na zemi?
Určitě se doposud ani nepohly.
Takže je nám jasné, že to zneklidnění nebude v lyžích. Musíme tam opravdu přidat další hodnoty (síly - veličiny), které je zneklidní.

STÁLE MĚJTE NA MYSLI - LYŽE ZNEKLIDŇUJE PŘEDEVŠÍM RYCHLOST.
Především rychlost nepřiměřená.
Čím pojedete rychleji, tím budou každé lyže pocitově neklidnější.
Tohle platí především na nerovnostech a při jízdě rovně = po ploše. Na hraně se každá lyže stabilizuje a kmity mizí.
Pokud je krátká (i metrová) lyže dobře udělaná, vyvážená a přiměřená Vaší váze - je i při stejné rychlosti i po ploše na 100% rovném podkladě stejně "klidná/neklidná" jako delší vykrojená lyže. Rozhodí ji VŽDY až rychlost a nerovnosti.

Pokud si tedy chcete odpočinout a na přechod na krátké lyže si zvyknout = ZPOMALTE.
Lyže se uklidní a pomalu si na vše zvyknete a dokážete si vychutnat vše, co Vám tyhle lyže nabídnou a umožní.
Po čase to budou i hodně velké rychlosti, skvělá stabilita lyžaře, zdokonalení techniky, luxusní manevrovatelnost, bezpečnost i skladnost...

LYŽE ZNEKLIDŇUJE PŘEDEVŠÍM SÍLA, KTEROU VYVÍJÍ NA LYŽE LYŽAŘ a okolí.

Tady se pak u zkušenějšího lyžaře promítá onen "efekt posilovače brzd".

Kmitají Vám lyže při jízdě sem a tam? Pusťe je z kopce na upravené sjezdovce samotné - žádné kmitání se neprojeví.

Musí tam tedy být  "něco" navíc...
Pokud pomineme špantě "naladěnou" lyži technicky = z výroby - pak stranové kmitání je způsobeno  VŽDY nepřiměřenou silou, kterou působí končetiny na pociťovaný pohyb lyže.
Delší lyže kmitá stejně jako krátká - i stranově (nemluvíme o jízdě na hraně). Jenom kmity delších lyží jsou pomalejší, delší - méně dynamické a přichází až ve větších rychlostech. Jsou ale za to silnější a delší = úder nerovností na delší špičku vyvine větší sílu na delší páce. A tady už jde o sílu lyžaře - slabší lyžař tyto kmity nezvládá, přemáhají ho a unavují - a tady pomůže kratší lyže.

Tělo reaguje na jakékoliv kmity automaticky - na vychýlení lyže zareagují končetiny protisilou, která musí být přiměřená - a působí proti vychýlení lyže s cílem ji uklidnit - vrátit zpět. Proti pomalému kmitu působí automatická protisíla, méně dynamická, a poměrně velká.

Při jízdě na kratších lyží jsou stranové kmity špiček podstatně kratší - a slabší. Jenomže - při přechodu z delších lyží tělo zase reaguje (nějakou dobu) stejně jako dříve - automaticky "zabere" protisilou - ale nepřiměřenou. Lyže přeletí špičkami na druhou stranu - automatika v těle to pozná a hned do toho "praští" na druhou stranu. A tak lyže létají sem a tam.

Pomůže jediné - ZPOMALIT  A NEDÍVAT SE na špičky.

Pomalejší jízdou se pomalu přeprogramujete, zmenšíte dynamiku kmitočtu - tělo si zvykne a časem můžete na rychlosti přidat. Kmity pocitově zmizí, tělo si "zvykne". Kmity zmizí především pocitově = nebudete je vnímat jako rušivé nebo nebezpečné, pokud se na lyže nebudete dívat. Kmity budou především krátké (automatika je nebude vracet takovou silou zpět) a v jízdě nebudou vadit. Tělo na ně nebude reagovat, dokud zase nebudou - "nepřiměřené".

Takže?

Na srovnání a přeprogramování Vašeho automatického "posilovače brzd" musíte udělat jediné - ZPOMALIT - a vrátit se pocitově do vašich začátků na lyžích = dát tomu čas a hledat a najít optimální silové poměry. Tělo si je najde samo - trvá to min. 3 jízdy na sjezdovce dlouhé kolem 2-3 km.

Plně se "přeprogramujete" po určité delší době, která bude obsahovat PŘESTÁVKY.
Nezabírat jako šílenec - uvolnit se.
Nechvátat a užívat si celý svah, celou délku sjezdovky - a NECHAT SE v klidu PŘEDJÍŽDĚT (to je problém dnešní doby, který si spousta řidičů pak přenáší na sjezdovku a jezdí na hranici svých možností jenom proto - aby mne - božechraň - někdo nepředjel !!)

Neposkakovat v zahájení oblouku nahoru a dolů jako na dlouhých klackách, kde je jinak "nepřemůžete" - ale jenom lehce, pomalu a v klidu natáčet nohy s lyžemi do nového směru.

Pokud tedy přestupujete z delší lyže na kratší (nebo z tvrdších na měkčí) - pak všechny nové (kratší) lyže mají posilovač. Přenechte tedy zbytečné síly a pohyby našim lyžím - a ony Vám pomohou zvládnout jakoukoliv situaci s poloviční energií a námahou.

Proč Vám to ale nejde i když jezdíte hodně pomalu - a oparně?
Tohle je velice důležité, bude tam pár zásadních - teď už lyžařských - chyb:

• A) ZATÁČÍTE POMOCÍ RAMEN = natáčením horní části trupu do oblouku
  Vaše technika zatáčení je "malá katastrofa" vynucená buď výukou zatáčení v pluhu / nebo tzv. nepřiměřeně dlouhou lyží.
  Výuka zatáčení na lyžích přes pluh  VŽDY vede k inicializaci natáčení ramen do směru jízdy.
  Kratší lyže tohle nesnese. Je to o fyzice - na natočení trupu do jednoho směru (horní = těžší část propojeného tělesa kloubem) reagují lyže automaticky otáčením se na druhou stranu (dolní, lehčí část tělesa propojeného kloubem se chce otáčet na druhou starnu).
  Točíte rameny doleva - lyže se chtějí otočit špičkami doprava / a obráceně. Aby se ramena pootočila, chcete se odrazit od lyží. A kratší mají menší plochu - a šoupnou se obráceně....
  A vy se perete sami se sebou. Na konci oblouku se vám lyže přetáčí patami ze svahu - melete se jako vzdušný mlýn, mlátíte zbytečně rukama a rameny a je to o ničem...
  
  A tak pokud Vás naučili - nebo to děláte automaticky - si pomáhat při zatáčení rameny - a pak následují teprve lyže - tam se s kratší lyží prostě budete prát. Buď to musíte technicky změnit - nebo se dál trápit na nepřiměřených lyžích. Tam vám ramena pomohou - ale také tím končíte ve vývoji lyžařské techniky a modrý svah je pro Vás konečná...
  Točíte to ukrutně pomocí ramen a nechcete to změnit? PAK SI NAŠE / všeobecně kratší LYŽE NEKUPUJTE !
  Změna je jednoduchá - zpomalit - uklidnit ramena - a pomalu se soustředit jenom na nohy - natáčet jenom nohy od kolen dolů směrem, kterým chcete zatočit / případně naklopit lyže na hrany a využívat carvingový tvar lyží - a opět BEZ práce ramen.
  
  V klasickém oblouku se ramena ani nehnou...  tak sjedete každý svah - modrý, červený i černý, boule i nahrabané okraje, jde to rychle i pomalu, NEEXISTUJE aby se Vám lyže přetáčely nebo neposlouchaly. Nacvičit to můžete i doma - v pokoji.
  Lyžování na nepřiměřeně dlouhých lyžích vede VŽDY k inicializaci (zaprogramování) některých pohybů, které pak při ovládání kratších překáží a vedou k jejich neklidu. Často je to i nepřiměřený vertikální pohyb trupu při zahájení oblouku = vyskakování nahoru a dolů.
   
• B) Houpete se nahoru dolů jako při jízdě na koni ?
  Tenhle pohyb měl při výuce lyžování za úkol jediný důvod - odlehčit odpor dlouhých lyží v okamžiku zatočení tak, aby jste je dokázali silou končetin posunout po sněhu do rotace - a zahájit oblouk novým směrem.
  Tedy - lyže jste museli výskokem odlehčit, jinak jste s nimi nehnuli - především když jsou nepřiměřeně dlouhé.
  Pokud máte lyže "přiměřené" Vaší váze a síle - výkonnosti - pak nepotřebujete žádně vyskakování a houpání se nahoru a dolů (kromě jízdy v hlubším sněhu) - ale nohy pouze pomalu natočíte tam, kam chcete zatočit.
  Jako malé děti.
  Jako když máte volant v nohou...
  Jedete - a za jízdy odpočíváte.
  Lyžujete - necvičíte gymnastiku celým tělem - tak plýtváte vaší silou a energií.
  Lyžujte pomalu a v klidu celý den - ostatní na sjezdovce cvičí gymnastiku - a po hodince vyhasnou.
  V těžkém sněhu vyhasnou hned - a jdou domů.
  VY - celý den v klidu lyžujete.

Houpání se nahoru a dolů je pouze technika odlehčení dlouhých a těžkých lyží, nebo jízda v hlubokém sněhu = tam lyže také "ztěžknou".
Houpání se nahoru a dolů jsou stovky dřepů v jednom sjezdu. Každý dřep je silový, velice namáhavý cvik. A protože vy sedíte celé dny jenom doma u počítače (nebo v práci za stolem, nebo u pokladny, nebo za volantem) - pak po několika sjezdech padnete - a je po hehe.

Na přiměřených lyžích Vaší výkonnosti, váze a dosahovaným rychlostem jede trup a hlava stále po přímce - a k trupu se maximálně při přejezdu nerovností přitahují končetiny, které tak překonávají -  "prošlápnou" - nerovnost bez vychýlení trupu ze směru jízdy - nechcete přeci "vzlétnout" - ale jet pouze rovně dolů.

Tak pořád neskákejte - a pouze jeďte... a zatáčejte nohama jako kdyby jste měli volant v nohách.
V autě také neskáčete nahoru a dolů - natáčíte rukama přes volant kola - a funguje to.
Použijte ten samý princip na lyžích - pokud budou Vaše lyže přiměřené k vaší váze - PAK TO FUNGUJE !
 

Takže?

Popsal jsem Vám několik základních problémů, kdy Vám to na 100% nepůjde.

Shrnutí - ty hlavní jsou:

1. nazvládáte návyky = nepřiměřené pohyby a síly (technika)
2. z počátku i nepřiměřená rychlost
3. nepřiměřená délka lyží k Vaší váze

Nepřiměřená tvrdost lyží nebo nepřiměřená sestava s nevhodným vázáním také moc nepomáhá - to ale není to nejhorší - tomu se dá přizpůsobit.  To mnohem horší je ve Vás = co vlastně chcete a umíte v sobě ovládat.

Příklad paní, která vrátila lyže:
Po vyzkoušení nadšení - lyže za 10000 Kč jí pomohly nejen v lyžování, ale i v "prestiži" mít něco víc..
Po 2 letech viděla v regálu krásné - nádherné - fantastické - pozlacené - nej...lyže / ve výprodeji za 199,- EUR.
Délka sice o 20cm větší - ale - prostě náááááááááádherné! A navíc - skvěle ladí ke kabelce a k barvě auta...

Také úžasně ladily k makeupu, ke kalhotám, k botičkám a asi i k podprdě.
A měla je i sousedka - koupila si je minulý týden - a u kafíčka jen nadhodila, jak je "paní hloupá" - kupovat si tak krátký / asi dětský / lyže  "za takový prachy" - a eště v týhle barvě :-(   - vždyť vůbec nejsou zlatý!
Měla by sis koupit pořádný lyže!

Náhle byly ty původní (naše) lyže ty nejhorší, které kdy měla.
Nejprve nedržely na ledu.
Po naostření hran jako žiletky se zase (prý) samy začaly přetáčet. Po letmém pohledu na čistou, lesklou, navoskovanou a vyleštěnou skluznici bylo jasné, že lyže na sněhu po naostření už vůbec nebyly.

Jestli se něco začalo náhle přetáčet - pak to bylo v něčí hlavě.

Lyže se totiž nemohly přetáčet. Po tajnu jsem jí prodloužil patu (velkým posunem vázání dopředu - převrtáním) a přeladil jsem úhlování hran tak, aby lyže chtěly jezdit víc rovně.
Osobně jsem to na nich zkoušel - nešlo je přetočit. Lyže se bránily  přetočení jako prase, ostrá pata je pustila trochu přes spádnici - tam se automaticky zahranily náklonem svahu - a dál to nešlo.

Na radu - "....tak upravte techniku - točíte to silně rameny - nebo si přelaďte vlastnosti lyží - stačí ještě posunout vázání ..."- následovala odpověď - "...ale já nechci NIC měnit, já už mám nové lyže - a ty to nedělají.."..

Lhát až k padnutí za účelem úspory 5000,- Kč a změny barviček - sice to na nových lyžích bylo úděsně namáhavé, ale u baru mi je každej záviděl... Takže?

Někdy to není ani v lyžích - ani v technice - je to prostě - V HLAVĚ...

A proto poslední rada pod čarou - nekupujte si lyže ani dlouhé, ani krátké - ani levné a ani drahé - ani měkké nebo tvrdé - ale vždy - PŘIMĚŘENÉ !

Přiměřené tomu, co od nich požadujete.

Tak ať se daří - AdminW