Konstrukce

Rozhodl jsem se si zkusit vyrobit koloběžku - nebo spíše koloběžky / na začátku alespoň jeden model... Proč?

Asi je to tak, jako u lyží - něco mi chybělo na trhu - a padal jsem na záda, když jsem si na internetu hledal jakoukoliv informaci o koloběžkách...

Tak jako u lyží, i tady najednou začali informační trh ovládat - především závodníci.
Neskutečně odborné "rady" o technikách odrážení, o "správném" postoji, o "správné" výšce řídítek, o "správné" šířce stupátka - o jedině správném - jedině dokonalém - jedině nejlepším - ježdění na koloběžce.

Padám na záda od počítače a vrtím nechápavě hlavou, když vidím předevádění jízdy na koloběžce ve vysoce pohybově kultivovaném "videonávodu" na "správnou techniku" jízdy na koloběžce a na skvělé vedení odrazů, kterým mne kašpárek na koloběžce žene do mdlob a vyvolává ve mně jediný pocit -

- KOLOBĚŽKU ?!? To nechci ani vidět !

Ten samý pocit ve mně vyvolává na všech koloběžkových webech snad stokrát kopírovaný text (a asi v historii sportu jediný "návod") - Návod na používání koloběžky nazvaný "Technika jízdy na koloběžce", vyprodukovaný podepsanou studentkou vysoké školy.

Nic proti tomu, pokud bude text jasně označen za nepřístupný pro rekreační jezdce na koloběžkách - OK.
Pro závodníky a pro školení na řidičský průkaz ke koloběžkám - OK.

Totiž to, co čtu v popisu "Techniky jízdy na koloběžce" mi dokonale připomíná zkouškové požadavky na řidičský nebo trenérský průkaz.

PROBOHA - koloběžkáři, proberte se!

To nejkrásnější a nejhezčí na koloběžce je právě to, že NEMUSÍM NA NIC MYSLET.

Že prostě jedu nebo jen jdu krajinou, nesleduji svoje nohy nebo ruce, bérce a záda - ale kochám se ubíhajícím 3D prostorem kolem sebe, užívám si sjezd s nohama tak složenýma, jak mi je to právě nejpříjemnější, že si vyberu a koupím koloběžku takovou, aby vůbec nebyla vhodná na závodní techniky, ale aby měla právě hezky širokou, pohodlnou stupačku a nevyžadovala žádné složité přesouvání špiček a patek a celé nohy, když si tam chci přidat nohu druhou, nebo je vyměnit pro odrazy - chci prostě koloběžku pohodlnou. NE závodní. NE profesionální.

Chci (a většina rekreačních uživatelů + začínajích jezdců to má také tak) koloběžku pro rekreaci a odpočinek, která se vyznačuje měkounkou jízdou, měkými odrazy, stabilitou a jistotou při brždění na nestabilním povrchu a nerovnostech, chci přece koloběžku, na které nebudu balancovat na jedné noze jako provazochodec uprostřed nelogicky uzounké stupačky - chci na ní stabilně a pohodlně stát s nohama vedle sebe a řešit rovnováhu i pomocí obou nohou -  a pak mít možnost i díky širšímu stupátku koloběžku při jízdě v terénu řídit!

Tohle všechno - a především vývoj v konstrukci koloběžek v poslední době - mne donutilo si vyrobit koloběžku svojí

Na základě logiky, rekreačních potřeb - a bez zatížení mysli "závodními technikami" a "závodní konstrukcí".

Dnes bych pádnými důvody oponoval spoustě názorů na techniku odrazů, na výšku stupátka i na jeho šířku a délku, na odpruženou vidlici atd. - názorů, které nevychází z konstrukční praxe a z rekreačního ježdění, ale snad jen z úvah nad plným půllitrem někde po závodech, nebo pouze ze závodních tratí.

Absolutně nechápu, jak může kdokoliv tvrdit, že širší stupátko je nevýhodné pro rovnováhu. Proboha - vždyť i na základě logiky a fyziky je to přesně naopak! Prosím - vysvětlete mi to !!

Na úzkém stupátku každý balancuje na jedné noze přesně v geometrickém těžišti jako provazochodec - přesně uprostřed, bez možnosti se o cokoliv opřít - a to rukama i nohama. Jediné, co může při stání uprostřed stupátka držet rovnováhu - je KOTNÍK.

Kotník, který na tenhle pohyb absolutně není vybavený žádným příčným svalem a je konstruovaný na úplně jiné přenosy sil. Boční stabilitu neudrží, spíš si ho vymknete, jakmile se vám koloběžka vykloní na stranu (viz. jízda na běžkách na jedné noze).
Ale vy nedržíte přece nohama stabilitu koloběžky - tady se právě většina "teoretiků" hluboce mýlí - vy držíte především stabilitu trupu = váhu a rovnováhu celého těla. A pokud stojíte na jedné noze - kotník vibruje, třese se a je to dost problém se udržet....

Pokud si stoupnete na obě nohy naráz - z rovnováhy vás jen tak něco nevychýlí.

Na jedné noze - i když se stojí na stupátku za sebou - i pohyb jedné ruky s vámi praští z koloběžky dolů, nebo značně zamává (zkuste odehnat mouchu od obličeje) !

Každopádně u širšího stupátka stojím vždy nohama na jejich vnějších okrajích (tzn. levou nohou na levém kraji, P nohou na pravém okraji) - nikdy uprostřed nebo L nohou na pravém okraji. Je to nejen logické, ale i přirozené. Tak mám přece 100% rovnováhu, odrazová volná noha je v protitlaku proti stojné noze - ta tlačí do vnějšího okraje stupátka, ruce krásně vyvažují rovnováhu - koloběžka se do strany ani nehne, je jako přibitá - KDE JE PROBLÉM?

CO je na tom nestabilního ?!?

Při stání nohama na vnějších okrajích širokého stupátka pak vznikají potřebné síly a páky, které se přenáší ze stupátka do řídítek a rukou - a dokážete bez problému jet s držením řídítek pouze jednou rukou. Je to logické a přirozené - a mimořádně stabilní. Uleví se "balancujícímu" kotníku, uleví se rukám i nohám.

Ale stání uprostřed úzkého stupátka? A jenom na jedné noze, nebo s nohama za sebou? Pro rekreační jízdu na koloběžce totální nesmysl, nestabilita a nelogická rada - je to největší pitomost, kterou jsem kdy slyšel.

Viz obrázky /      rovnovážné síly u širokého stupátka:

 Rovnovážné síly u úzkého stupátka:

A že se u širšího stupátka koloběžka / rám "kříží"? No a co - opět dotaz - kde je problém?

Často jsem také četl radu, že "odborníci" nedoporučují zbytečně dlouhé stupátko.

Opět nesmysl. Stupátko by mělo být co nejdelší - tak dlouhé, jak to dovoluje konstrukce koloběžky - tedy opravdu CO NEJDELŠÍ. Čím delší, tím lepší - tím pohodlnější - a bezpečnější. Dává jezdci do rukou mohutnou zbraň - hru se zatížením rámu koloběžky v předozadním směru, tak jako u lyží - jinde stojím ve sjezdu, jinde při odrazech, jinde, když potřebuji rychle manévrovat s řídítky = krátké slalomové obloučky mezi nerovnostmi. Samozřejmě nemyslím tím "co nejdelší" dvoumetrovou koloběžku. Jde pouze o možnost cílené "hry s konstrukcí a fyzikou".

Další důvod proč mít raději delší stupátko - každý máme jinak dlouhou nohu / to je jedna věc / takže pro někoho má stupátko vůli, a někdo si tam mačká palce - a především páni závodníci - přemýšlejte hlavou a ne MEDAILÍ za rychlostní rekordy! Logika přece říká - čím více místa pro nohy - tím více pohodlí - a bezpečnosti

Pokud mám možnost se při sjezdu na stupátku přesunout nohama až dozadu - tedy co nejblíže k zadnímu kolu - mohu tak přenést plné zatížení na zadní kolo při brždění (především v prudkém klesání) a pak je jízda o 100% účinější, stabilnější a jistější , než když stojím uprostřed rámu na kraťounkém stupátku - nebo nedej bože v přední části rámu a ještě k tomu šikmo jako zkroucený paragraf!

Pokud mi to stupátko dovolí a stojím při brždění úplně vzadu, zadní kolo při brždění pak méně klouže, nesmýká, a zároveň si tak mohu stabilizovat koloběžku proti zvedání zadního kola při prudkém zabrždění přední brzdou = vše pouze výhody!

Při prudkém manevrování řídítky (okolo nerovností, mezi dírami a pod.) je při stání úplně vzadu přední kolo odlehčené, koloběžka nemusí vyvážet celou hmotu trupu do stran a podstatně lehčeji, jistěji a přesněji mohu zatáčet!!!
Když stojím uprostřed rámu nebo vepředu, musí koloběžka při každém zatočení "vyvézt" trup do strany = mimo osu jízdy - a to stojí energii, sílu a nestabilitu... je to stejné jako u lyží - u smýkaného oblouku se snažíme, aby trup co nejméně vybočoval ze směru jízdy, pracují pouze nohy....

Pro odrazy a klidnou rekreační jízdu si u delšího stupátka mohu najít tu polohu, která mi nejvíce vyhovuje... pro rekreační odrazy a krátké ruce to může být až úplně vepředu, koloběžka je pak rychlejší a odrazy účinější - kdo chce "ranařit" při odrazech kolenem až u brady na tři doby - stojí úplně vzadu ...

A navíc - pokud mám odpruženou přední vidlici, mohu ji nastavit na nejměkčí odpružení a přemístěním se na dostatečně dlouhém stupátku dopředu a dozadu si mohu pohodlně a skvěle regulovat přední pružení = při odrazech a stání vepředu si "sedne" přední část stupátka co nejblíž k zemi, pružení ztuhne a odrazy jsou efektivnější a pohodlnější.

Při sjezdu a jízdě přes nerovnosti - a z kopce - se pak přesunu dozadu - a měkce nastavené pružení začne příjemně polykat rázy, nerovnosti i příčné vlny, přední vidlice začne pracovat v plném zdvihu, tlumí naplno sjezdy z obrubníků, rány od průjezdu přes díry a kameny - a přední kolo je tak v lepším a stálém kontaktu s terénem = lépe sedí, řízení je měkké a bez drnění rukou.

Napadlo tohle vůbec někoho, kdo prosazuje nesmyslné a nebezpečné "krátké stupátko" ?

A napadlo odpůrce odpružené přední vidlice (prý - "... na co na koloběžce pružnou vidlici - to nechápu .." - jsem četl několikrát na diskuzních fórech...) - tušíte vůbec, že kromě popsaných výhod pružná přední vidlice zároveň odpruží i zadní kolo? Ke správně nastavené vidlici je také důležitý dobře zkonstruovaný rám + stupátko.

Při použití pružné přední vidlice jsou obě kola při jízdě v lepším - stálém a dokonalejším kontaktu s vozovkou, koloběžka je především v zatáčkách podstatně stabilnější, rám trpí menšími rázy (při sjezdu z obrubníku, při přejezdu výtluků a děr) a jízda je podstatně pohodlnější - a bezpečnější.

Koloběžka je totiž jediný dopravní prostředek, který pruží a přenáší údery nerovností od kol na trup jezdce na úplně jiném principu, než všechno, co jinak jezdí po silnicích.

I jinak, než když jedete na kole - pokud nestojíte ve stupačkách!

Pokud stojí jezdec na koloběžce uprostřed stupátka (a opět - čím delší stupátko, tím měkčí je přejezd nerovností!), a pokud jezdec nevisí nesmyslně plnou vahou na řídítkách (tedy stojí pohodlně vzpřímeně, ruce lehce na řídítkách), pak přejezd nerovnosti o výšce 5cm předním kolem se promítne do nadzvednutí trupu pouze 2,5cm. Pokud je přední vidlice odpružená, kde je celkový pružinový zdvih cca 2cm - pak se tělo při přejezdu 5cm nerovnosti pohne nahoru a dolu pouze o 1,5cm. A to platí pro přední - i ZADNÍ kolo !

Ano - to samé ale nastane i při přejezdu nerovnosti zadním kolem! Opět - u 5cm vysokké nerovnosti se na tělo přes stupátko přenese zdvih pouze 1,5 cm! A to i v případě, že koloběžka nemá zadní kolo vůbec odpružené.

Pokud koloběžka není odpružená ani vepředu, působí na tělo jezdce zdvih 2,5cm ... tedy téměř jednou tolik!

Tyto výpočty fungují 100%, pokud jezdec stojí v geometrickém délkovém středu koloběžky. Pokud se přesune více dozadu - je přejezd nerovnosti předním kolem ještě měkčí (tělo se téměř nenadzvedne) - o to více však "hupne" zadní kolo = vyskočí výše / a naopak. V terénu na rovinách je tedy nejvýhodnější stát uprostřed koloběžky, při sjezdu ale musíme více zatížit zadní kolo - a tady je nutné stát úplně vzadu. Tím sice "přitvrdíme" zadní pružení, ale tlačíme tak kolo více do kontaktu s vozovkou....

Proč pruží i zadní kolo, když je odpružená pouze přední vidlice?

Koloběžka a její pružení v jízdě funguje jako pásové vozíky u tanku - rázy, které působí na přední a zadní kolo pouze "otáčí" rámem nahoru a dolů okolo bodu, na kterém stojí jezdec = okolo chodidel = v kotnících.
Tento středový bod je zatížený maximální silou, je tedy tlačený dolů - a přední a zadní kolo skáče volně nahoru. Na trup se přenáší vždy pouze 50% výškového zdvihu, který působí na kola, protože trup stojí v průsečíku  úhlopříček, které vždy půlí přední a zadní zdvih.

Obr.1/ přejezd nerovnosti předním kolem:  

Obr.2/ přejezd nerovnosti zadním kolem:  

Pokud kterékoliv kolo u koloběžky přejede 100% výšku nerovnosti, nadzvihne se trup jezdce (pokud stojí uprostřed délky rámu) pouze o 50% / to se dále poníží o propružení předního kola u odpružené vidlice.

Pokud je tedy přední vidlice koloběžky odpružená, propruží odpružená vidlice při přejezdu nerovnosti plný zdvih pružení - a o tuto část (dělenou dvěma) se ještě zmenší zdvih středu = průsečíku úhlopříček, tedy nohou jezdce.

Pokud pak přejede zadní kolo přes nerovnost, vše se jenom obrátí - úder směřující nahoru přes "kloub", který tvoří zatížená chodidla, se přenese na přední vidlici = řídítka (přední část) jsou tlačená silou úderu (zdvihem zadního kola) přes páku stupačky (na obrázku okolo červeného bodu u nohou jezdce) dolů, přední vidlice se opět stlačí / zapruží o výšku nerovnosti - a trup je opět nadzvihnutý pouze o polovinu výšky nerovnosti poníženou o propružení přední vidlice.

Přední vidlice tedy pruží vždy dvakrát - jednou když přejede přes nerovnost přední kolo, podruhé když přes tu samou nerovnost  přejede zadní kolo !

Logické - a jasné.
Přední odpružená vidlice u koloběžky má v tomto případě dvojí funkci - odpruží naplno nejen přední, ale také ZADNÍ KOLO !

Stejně to funguje u jízdního kola, ale pouze pokud stojíme ve stupačkách - pokud sedíte na sedačce, pruží pouze přední kolo - a úder do zadního se přes rám a sedačku natvrdo přenáší do těla jezdce. Díky geometrii rámu není "vyklápění" rámu pod tělem sedícím na sedačce dostatečné, a 90% úderu pod zadním kolem se přenáší i do trupu jezdce. A to je zásadní rozdíl !

Všechno je to samozřejmně malinko složitější, záleží ještě na tuhosti rámu, vzdálenosti trupu od kol, nastavení pružení, rychlosti + váha jezdce atd..

Ale v zásadě - milí závodníci a poradci kostruktérů - není koloběžka jako koloběžka, není stupátko jako stupátko a není odpružení jako odpružení. Neexistuje ÚZKÉ stupátko nebo KRÁTKÉ stupátko - vždy existuje pouze stupátko PŘIMĚŘENÉ - přiměřené konstrukci, využití a způsobu používání koloběžky!

Pokud vše sladíte do dokonalého celku, je pak i koloběžka postavená "v rozporu se zásadami" (závodními) naprosto skvělý stroj - dokonce značně lepší, stabilnější a bezpečnější, než koloběžky s vyzáblým a krátkým stupátkem, které drkotají na neodpružených kolech jako splašené kozy - a jinde se na nich v podstatě vůbec jet nedá.

A to je přesně to, co mi na současných koloběžkách vadilo - nudné a drkotající, nepohodlné a často i nebezpečné kostry na přefoukaných a uzounkých galuskách mi prostě na Šumavě nevyhovovaly. A nejen mně - Viz k dnešnímu dni několik i smrtelných úrazů způsobených především nevhodnou konstrukcí koloběžek - s krátkými a úzkými stupačkami, s neodpruženými a nebrzdícími koly, nebezpečnými v klesání.

A když jsem už našel na trhu odpruženou koloběžku, bylo tam nepříjemně vysoké stupátko / nevhodná geometrie rámu / nevhodně nastavené pružení / chyběly blatníky / nebrzila z kopce / měla krátké stupátko / byla těžká jako dvě těhotné svině - atd. atd. atd.

Prostě - ano, účelově jsou určitě některé koloběžky pro někoho skvělé a dostačující - ale pro Šumavské sjezdy, lesní stezky, asfaltované sjezdovky, rekreační mushing - pro každé počasí a zároveň pasující do kufru každého auta - jsem prostě vhodnou koloběžku na trhu nenašel...

Všechny popsané"neduhy" odstraňuje, a nové výhody a vylepšení přináší nový model koloběžky - GravityRoller WEX - Rocket / asi ale nepůjde do výroby, nemáme na ní bohužel čas :-(