Lyže, boty, hole

 Nejprve moje poznatky a zkušenosti všeobecně:

• Turistika s lyžemi na nohou je děsná dřina - po rovině to nejede, s nasazenými pásy jdete jako jojo - a vylézt 3km dlouhou červenou sjezdovku - klobouk dolů... kdo se potí jako sv... (já) - fakt problém. A z kopce - i z malého vršíčku - musí pásy dolů. Prostě nejedou - jen se sunou a to jen někdy a někde...
• Je to ale skvělý pocit - pokud vybavení poslouchá, tělo a počasí nestávkuje - a už víte jak na to a kam vyrazit. Pohyb v zasněžené přírodě s vybavením, které vám umožní sjezdy, stoupání, chůzi lesem i po sjezdovce (pokud už to tam není zakázané - a takové sjezdovky přibývají !!! ) - a to vše relativně "zadarmo" - krása
• Je to alchymie - něco si musíte přečíst, neco se naučit - a něco před startem si také vyzkoušet. Venku pak už může být pozdě
• Najednou mne všichni zdravili - na sjezdovce při klasckém lyžování je spousta "nepřátel" - snaží se Vás předjet, předběhnout, porazit - a nezdraví... Na túře se každý přidá - popovídá, usměje - a pozdraví. To se mi fakt líbí - a to mě BAVÍ. Už mnohem horší je to na Facebookových diskuzích... tam každý útočí - a je největší machr a frajer, plácá nesmysly ale je přesvědčený, že si všechno na světě přečetl - a ostatní jsou magoři. Už tam moc nechodím, ale někdy mi to nedá. Pak většinou dostanu přes držku, protože jsem moje objevy nezveřejnil ve věděckých publikacích a tak jsem magor.
• Když už vyrazíte mimo Facebook - na tůru - tak kdo se nepřipraví - trpí. Nejprve jsem trpěl neskutečným vedrem - pak jsem po cestě dolů skoro umrznul. Ve výstupu jsem byl za několik minut mokrý, spocený a znavený - v cíli (nahoře) ale nebylo do čeho se převléct. Cesta dolů byla po 1km v minus pěti utrpení - dole jsem rozbíjel bundu abych ji sundal...

Ale ten pocit - jsem dobrej - vyšel jsem hned napoprvé 12 km do mírného stoupání, výška cca 1600m n.m...
♦ V horské chatě občerstvení, uklidnění - skvělý pocit. Rozjezd dolů - čeká mne 9km sjezdu - agonie, krása.
♦ Po kilometru - už to bylo horší - studený záda, ledový zátylek...
♦ Po třech kilometrech - píchání v kříži.
♦ Po šesti kilometrech - vlez bych si i sám do svého batohu.
♦ Po šesti kilometrech - hodně zpomaluji, bruslím - modlím se, už abych byl dole... Svítí sluníčko, je krásně - ve stínu ale mrzne. Jedu asi jenom ve stínu. Tílko už je skleněné - nabalil jsem na sebe všechno, co jsem ve výstupu sundal.
♦ Jsem dole. Cítím se jako v ledové krabici ze skleněných hadrů
♦ U auta je tepleji - za 10 minut bych už vyrazil znovu. Ale úplně jinak.

Je to  DROGA...
Ano - je to i o zvyku, dobré fyzičce a o přípravě / trasy i vybavení. Sice ještě nevím, jak s sebou potáhnu do kopců celou skříň na převlečení - ale nějak to vymyslím. Jsem totiž nemocnej na sníh - na zasněžený stromy - na ticho a na lyže. Je to droga, bez který nemůžu bejt. Když nejsem na lyžích (jakýchkoliv) - jako bych nebyl...

Další pokusy a testy - lyže 123 cm - stoupání po klasické sjezdovce. Nikdy bych nevěřil, kolik lidí nejen jezdí dolů - ale šlape i nahoru po svých - jako já. Všichni byli rychlejší.

Ale nahoře opět skvělý pocit - spoustu tuku jsem nechal ležet za sebou, volně poházenou na sněhu. Bylo tam asi i spousta knedlíků a dobrot z posledního měsíce. Pití chutná jako na Sahaře, svačinka - slast je i suchý slaný rohlík. Posezení - pokoukání - a pomalu to začínám chápat. TEĎ teprve jsem si i tu sjezdovku UŽIL a vychutnal. A to CELOU. A dolů se těším jako nikdy - i ten sjezd tak nějak "chutná úplně jinak" a připadá mi mnohem - mnohem delší. Teď si té jízdy totiž vážím. Je opravdu mnohem delší, bohatější a - je i technicky skvělá.

Tolik k pocitům - to, co jsem dříve nechápal, když jsem  "je"  viděl se dřít nahoru pěšky (když tady přece jezdí vlek), to mi až nyní pomalu lezlo do krve.
Co jsem nechápal, když "jich" pěšinami proudily davy do kopce - i když se dalo skvěle ten den lyžovat a byly prázdné sjezdovky a vleky jezdily... začínám to také cítit - jsem najednou tak nějak - "jiný".
Do mozku se mi tlačí "pohrdání" těmi prohnilými a línými baculkami, které se valí v davu z kopce dolů - dřepnout na sedačku - a nahoře z ní s hekáním vypadnout. A znovu - a znovu - a znovu.... JÁ jsem najednou NĚCO víc. I když jsem úplně na dně - a vlastně jsem to samé jako ti na té sedačce.... :-)

Ale přiznávám se - rád se zase na čas stanu baculkou a vychutnám si lenost a mnohem víc najetých kilometrů s pomocí vleku.
Tolik k tomu, co z Vás udělají skialpové lyže. Připravte se tedy i na tohle.

K lyžím:
Tak tohle téma bylo / je hodně, hodně zajímavé... 
Jednoznačně jsem odmítal tahat na nohách něco jako TĚŽKÝ giga-běžky kolem dvou metrů. Také skialpy v délce nad 150cm nemusim - a prostě nechci. Ani běžky mne  nikdy nenadchly - složité na ovládání ve sjezdu = pro sjezd skoro nepoužitelné, tragické v hlubším sněhu - pro mne - životu nebezpečné. Mají špičky ohnuté hodně nahoru - a ta představa -  co když na ně padnu obličejem ... Vázání to totiž umožňuje a na běžkách padám pořád. I dopředu.

Na dlouhých (klasických) skialpech si možná užiju cestu přes severní pól - nebo výstup na některý rakouský ledovec v prašanu. Ale tady - v Čechách / nebo v údolích - třeba i v Alpských - a na krásně upravených stezkách nebo sjezdovkách?
A pak dolů mimo sjezdovku? Na dlouhých "klasikách" tak možná držet rovný traverz - několik kilometrů rovně, pak to trochu rozhoupat, trochu otočit - a už jen padnout.... únavou.
Ne - musí to jít jinak - pohodlněji, veseleji - lépe.

Už několik sezon si užíváme model lyží WEX Soft 123 - Titanium 3DR i v hlubokém sněhu. Skvělý vztlak - skvělé ovládání. Geomerie 3DR dělá svoje.
Už několik sezon prodáváme i široké metrovky se stoupacími pásy - ze slovenských Tater chodí jen skvělé zprávy. Tam má každý chatu "hore v horách" a docházet k ní v zimě pešo bývá problém. Široké metrovky tam kralují - v autě skladné, po upravené cestě o 200% lepší než sněžnice - a dolů sjedou. Ideál (jen škoda, že se složil náš výrobce - a tenhle široký model už hned tak nebude...).
Jenomže já toužím po UNI-ideálu. Navíc k jednoduché turistice chci skvělé poježdění bez omezení - s maximálním záběrem hran, s lehkostí a i sportovně...

Osadili jsme tedy zpočátku délku 123cm - model WEX Soft 123 - Titanium 3DR - stoupacím vázáním - a pásy - a nestačili jsme se divit.

 Od sezony 2017/18 jsme tuto lyži nahradili modelem WEX Wood v délce 130 - WEX Soft 123 3DR dostal novou úpravu a geometrii a díky tomu není dále zaručené dobré držení pásů v zadní části lyže - proto jsme hledali 100% stejnou náhradu.
U modelu WEX Wood 130 jsme získali větší plochu pro hlubší sníh (širší lyže + délka aktivní skluznice o 4cm větší), měkčí špičky s rockerem (skvělé "plavání) - a jízdní vlastnosti na sjezdovce jsou téměř srovnatelné. Pomohlo tomu i speciálně vytipované dlouhé a tvrdé vázání, které je nyní jediné v nabídce u těchto lyží.

POZOR!
Tyto modely lyží není vhodné osazovat JAKÝMKOLIV (jiným) skialpovým vázáním - některé modely vázání neudrží lyži na hraně - ta pak prokluzuje do stran, ujíždí pod patou a to je přímo KATASTROFA - především pro klasické - carvingové lyžování! Lyže tedy prodáváme pouze s vyzkoušeným celorámovým vázáním, aby neztrácela skvělé jízdní vlastnosti na sjezdovce a nemuseli jste kupovat dva různé páry.

Skvělé - překvapivé - ohromující.... Lyže se také dlouhým vázáním v jízdě stabilizovala, prodloužil se sice radius oblouku na hraně, ale držení na hraně je skvělé - pořád dokáže vyvolat agonii. Kdykoliv pak stačí přepnout vázání - a přejít i několik kilometrů kamkoliv.
Pro jednoduchý přesun stačí mazání jako na běžkách - pro mírné a krátké stoupání jen jednoduché pomocné pásky izolepy - a pro dlouhé tůry klasické stoupací pásy. To ale vyžaduje batoh - převlečení - hospodu nebo teplo na konci / nahoře.

Ovladatelnost v chůzi je až překvapivě jednoduchá a lehká - obraty bez problémů, jen si zvyknout, že Vám "pata pořád někam padá" - používáme i klasické lyžařské boty - stačí je úplně rozepnout v komínu a poslouží i na delší túru - nad 10km ale nedoporučuji, neustálé posouvání paty (a lýtka) v botě Vám kůži přece jenom podráždí.... Osvědčily se nám bambusové vnitřní jemné ponožky s bambusovým vláknem.
Stoupavost i u tak krátké lyže je překvapivě skvělá - kam to zvládaly moje nohy - tam pásy držely bez prokluzu. Kde byl svah už extrémně prudký - nebo byla vrstva sněhu větší a měkká - musí se do traverzu.
Trochu problém dělá krátká pata lyží - rozepnuté vázání pro chůzi popojede hodně dozadu a patu výrazně zkrátí. Ta pak v traverzu na měkčím sněhu začne odjíždět do strany....

Jako TOP model kratších lyží pro túry se mi osvědčila délka 130cm - s rockerem i bez něho - širší provedení, které zajistí dostatečnou plochu pro měkčí povrch - plocha musí být minimálně tak velká, jako u klasické sněžnice + jediné vázání na trhu, které zajistí 100% držení hran jako u sjezdového vázání = Marker F10. Až ho přestanou vyrábět, přestanu prodávat skialpy určené i pro klasické lyžování. Mršil bych jinak skvělé lyže....

Metrovky  fungují také, ale musí být širší - a ideál je chodit na pevném podkladě - nebo na rovině.
Na tvrdém podkladě vylezete i se 100kg živé váhy i stoupání kolem 25° rovnou nahoru - jakmile sníh změkne, patka vás už neudrží - a v traverzu také ne / pokud tam není šlápnutá pevnější stopa.
Lesem jsem šel mnohokrát i několik kilometrů na sněhu hlubokém kolem 30cm - překvapilo mne, že to jde úplně skvěle - a dokonce líp než na běžkách. A dokonce - BEZ PÁSŮ! Krátká patka se totiž v měkkém sněhu zaboří automaticky hlouběji než zbytek lyže - a tam "dole" se trochu zasekne o sníh - a jde to! V pohodě se o ní dá lehce odstrkovat.
Začali jsme u metrovek také používat turistické pásy = ne stoupací, širokké. Turistické provedení pásů je úzké - a levné. Zajistí nááááádherný skluz, dodá krátkým lyžím směrovou stabilitu, správná šířka zajistí dostatečný odraz a pro backcountry vandry je to skvělé řešení - chodíte i klužete v podstatě jako na běžkách s řezaným protiskluzem. Vývoj pásů mi trval několik testovacích dní - ale jsem tak nadšený, že se z nich stal můj nejpoužívanšjší set.

Na závěr k lyžím - důležité
Pokud u kratší lyže vyvážíte montáží lyže standardně pro skialp = tak, aby se špička při chůzi nezvedala - budete mít problém..
Problém budete mít především v hlubším sněhu - špička se umí při chůzi a posunu dopředu "chytit" pod vrstvou sněhu a nevyndáte jí. Půjdete jako kačena... a po kilometru padnete vysílením.
Problém je to i tam, kde někdo před vámi vyšlapal botami hlubší stopy - špička se do nich může zakousnout...
Takže zásada - při montáži vázání se u lyží pod 140cm MUSÍ při kroku špička lehce nadzvedávat!

Hole - hůlky:
Originál skialp - sakra drahé vybavení. Používali jsme také dvojdílné univerzální lyžařské hůlky - a 100% spokojenost. Talířek sice není svou velikostí určený do hodně hlubokého sněhu - ale na to tenhle set není určený. Velký talířek mi překážel při jízdě - ideál je najít takový, který není ani velký, ani malý ...
Z počátku vystačí i roztahovací sjezdařské hůlky do 130-140cm...

TIP / CO VÁS MOŽNÁ NENAPADNE
Při chůzi v traverzu jsou teleskopické hůlky neocenitelné - skvělé řešení je jednu (tu horní) hodně zkrátit - druhou prodloužit - a ruce ani neví, že jdete kilometr šikmo svahem... jsou pořád krásně v jedné úrovni.

Lyžařské boty:
Děsila mne představa, že si na "chození" budu muset pořizovat jiné lyžáky "za desítku nebo víc"  na skialpy a pro lyžování také jiné boty "za osmičku"  - především ty skialpové jdou do pěkných sumiček. Když to nechci na "stálé šlapání" - tak raději nic...
Námi používané vázání ale umožňuje i upnutí klasických sjezdařských bot. Vázání jsme testovali i ve sjezdu - a tady je to ideální stav - klasická sjezdařská obuv je přece jenom pro klasické lyžování lepší = je tužší.
A potom - pro chůzi stačilo úplně rozepnout horní dvě přezky - a pohodlíčko při chůzi, alternativní a rychlé využití i pro sjezd - skvělé!
Jediná podmínka pro používání klasických lyžařských bot - MUSÍ jít nahoře úplně rozepnout.
Trpět budete v pevném skeletu s nazouváním zezadu, kde si "komín" nepovolíte....

Určitě skalní zastánci skialpinismu namítnou - ale ta váha!!

Ano - jsme na "zátěži" + cca 0,5kg na každé noze - ale o to máme lehčí lyže - a především - tohle NEJSOU klasické skialpy pro horské túry! Pokud budu chtít ušetřit to kilo navíc - tak ho třeba "shodim" = budu míň žrát.
Někdy stačí jít před výstupem na záchod :-) :-) :-)
Řešíme především všestrannost a poměr používání 50-80% sjezd / 50-20% lehká turistika + co nejmenší náklady pro "začátek"! Navíc - sám jsem zjistil, že když nezvedám nohy, rozdíl ve váze v podstatě necítím = styl sunutí lyží po sněhu bez nadzvedávání neznamená takové zatížení jako při chůzi bez lyží - lyže i boty se sunou po zemi s minimálním výškovým převýšením, pro krátké trasy a rovinky v podstatě zanedbatelné.... Horší by to už bylo v hlubokém sněhu, kde "šlapete" - ale na to tyhle kratší lyže nejsou určené.

A v čem vlastně spočívá rozdíl mezi skialpovými botami a klasickými sjezdovými "lyžáky" ?
Především je to podrážka / a pak hlavně váha a kloubní pohyblivost - skialpy jsou více přizpůsobené i na chůzi bez lyží = špička je vepředu vždy tenčí a odspodu buď více zvedlá (podřízlá = zešikmená, zaoblená, ohnutá) - někdy i pata, a tím je na podrážce vytvořená "kolíbka" - při chůzi se podrážka nemusí prohýbat - jdete pohodlněji než s lyžáky, které mají úplně po celé délce rovnou podrážku - a nebo má bota nad prsty "vyměkčení" ve skeletu tak, aby se skelet před špičkou mohl při chůzi prohýbat i s měkčí a tenčí podrážkou (telemarková bota).
Podrážka skialpových bot má také VŽDY hrubý vzorek pro chůzi na kluzkém povrchu - při chůzi bez lyží v terénu si v klasických lyžařských botkách také můžete rozbít h.... :-)

Ovšem u podrážky může nastat zásadní problém - při použití bot s klasickým sjezdařským vázáním (a také u některých stoupacích vázání) někdy nemusíte dokonale sešlápnout brzdičku - podrážka je většinou ve středu a u paty hodně vybraná a některá vázání mají sešlápnutí brzdy umístěné daleko před patou = ve středu boty.
Skialpové boty pak brzdu dostatečně nesešlápnou, někdy nejde bota do vázání vůbec, protože se podrážka zasekne - a nepopojede po brzdě... a to nejen při obouvání, tohle hrozí i při nouzovém vypnutí vázání - takže skialpové boty vždy vyzkoušet ve vázání!
Řešení - u našeho vázání lze brzdu demontovat, jezdit a stoupat bez ní - a nahradit ji pojistným řemínkem. Je k tomu uzpůsobená i pata vázání, která má uprostřed otvor pro provlečení řemínku. TOP.

Druhý rozdíl je v konstrukci skeletu - skialpy jsou všeobecně měkčí a lehčí a mají vždy pohyblivý "komín" pro chůzi - s možností aretace / přepnutí na patě. Často je i v patě příčná drážka - žlábek navíc, pro možnost upnutí telemarkového lankového vázání.
Takže - je třeba se rozhodnout podle způsobu používání, u mne je to jasné - občas přesuny na sjezdovku - ze sjezdovky - občas sportovní výstupy a sjezdy - a většinou klasické lyžování (90%) - a občas túra do 10km se sjížděním .... 100% vyhovují klasické lyžařské boty s horním rozepínám.

Asi to bude zatím všechno - jsem nadšený, že pro "zařazení se" do davu stoupajících a chodících polosjezdařů mi stačilo tak málo - a mohu pořád zůstat u lehkých, skvěle ovladatelných a spolehlivých kratších lyží - že se nemusím tahat s nepříjemnou délkou - že vlastně nemusím měnit skoro vůbec nic - stačí mi dvoudílné vysunovací hole, klasické lyžáky, batoh a stoupací pásy - a ani gigantické fronty u vleků mi najednou tak moc nevadí....

Oddělení informací o stoupacích pásech jsem si nechal na samostatný článek - tady dobře čtěte!

Sestřih z akcí / návod / info - (odkaz se otevírá v novém okně)

Takže i Vám - Hodně zábavy - Autor koncepce lyží pro UNI využití - V.Vopalecký