Omyl v lyžování č.8

Už je ani počítat nebudu ... ZASE OMYL ?!?
 

U tohoto "omylu" nebo spíše úvaze na toto téma jsem v koncích - vše se mi zdá tak logické - ale v praxi? Jak to vlastně funguje ?!?

Potýkám se s tímto problémem sám ve své praxi.

O co tedy nyní půjde?

Nastavení lyžařského vázání = montážní bod.

Když nastavuji rentalové vázání na jinou velikost boty - dělám to dobře, když posunuji vázání CENTRÁLNĚ?
Tedy o stejný dílek vepředu - a o stejní dílek vzadu?

Napadlo mne to v okamžiku, kdy jsem nastavoval vázání pro botičku dlouhou 26 cm - a vedle na stejných lyžích pro podrážku dlouhou 36cm.

Pokud jsem posunul vázání centrálně - pak jsem POSUNUL PATU MALÉ BOTY o značný kus jinam, než kde byla pata dlouhé boty.

Proč v tom vidím problém?

Čtěte dál.

Na trhu a v půjčovnách jsou v oběhu rentalová vázání (hodně používaná u dětských lyží), která umožňují pouze posun paty - a to až o 8cm. Špička je pevná.
Při přenastavení z delší boty tady extrémně a opravdu výrazně měníme i místo zatížení lyží - u kratší boty popojede vázání a tím i zátěžový bod strašně dopředu, u delší boty je zatížení někdy až na konci lyže.
Lyže tak strašlivě mění jízdní vlastnosti - a to mne děsí.

Kdo si půjčí takové lyže (s tímto vázáním) v půjčovně, má vždy jiné lyže, než kolega s jinou délkou podrážky. A může třeba lyže odsoudit,  jsou pro něj strašné - děsné - a že se na nich nedá jezdit. Často to odnese celá značka - na lyžích "XXXXX" se nedá jezdit.
Zatímco kolega s jinou délkou podrážky na nich stojí úplně jinde - a chrochtá blahem.

Dobrá - pak máme skvělá vázání s posunovatelnou špičkou i patou.

Pokud ale tady posuneme špičku i patu o stejný díl - tedy střed boty zůstává na montážním bodu lyže u každé délky boty - tak ale také výrazně posouváme PATU lyžaře - dopředu nebo dozadu.

A pata lyžaře je bod, kam směřuje při svislém tlaku to největší zatížení - klenba přenese dopředu jen část zatížení, protože je nad ní pevně fixovaný kotník skeletem boty. Tvrdý skelet neumožní dopředné propružení lýtka - a tím přenesení zatížení do klenby.
Svislý tlak tak "zasune" lýtko rovně dolů do boty - a nejvyšší tlak tak působí na patu a patní kost = směrem dolů. Rovně dolů.

A my jsme ve vázání posunuli patu lyžaře na jiné místo jen proto, že měl kraší podrážku. A vážil třeba stejně, jako lyžař s dlouhou botu - a ten stojí víc vzadu.

Lyžař s krátkou botou stojí tedy více vepředu, jeho pata bude víc tlačit ke středu lyže - a delší boty tlačí více k patě lyže.

Opět - změnili jsme zásadně jízdní vlastnosti lyží.

Osobně si myslím, že by tady měly být k dispozici tabulky, které by poměrově srovnaly tento rozdíl např. tím, že u kratší boty by se posouvala pata méně dopředu, než by byl posun špičky - a tím by se zachovalo centrální zatížení každé lyže.

Co vy na to?

Asi prohlásíte - to je minimální rozdíl...

Ano - u lyží nad 140cm ano - ale tento rozdíl je tím propastnější, čím jsou lyže kratší.
A u metrovek je to už zásadní rozdíl v jízdních vlastnostech!

*  *  *

Jaká je tedy praxe?
Přijdete do půjčovny, obsluha přinese lyže, zeptá se na délku podrážky (popřípadě požádá o botu) - a vázání Vám přestaví na novou velikost - podle údajů na vázání.
Jak?
Jednoduše - posune špičku vázání na patřičnou délku podrážky vyznačenou na základové desce (např. délka podrážky 340mm = na značku 340) - a poté stejným způsobem upraví patu (opět na 340mm).
Pokud je na lyži namontované rentalové vázání pouze s posuvnou patou (např. dětská vázání, některá dospělá vázání RTL), posune se na novou značku pouze pata vázání.
Posunuli jsme tedy špičku i patu (někdy pouze patu!) o určitý dílek - např. z menší na větší / nebo obráceně. Střed boty zůstal podle této logiky pořád na stejném místě = v montážním bodě pro vázání. OK.
Pokud posouváme pouze patu vázání, dostali jsme se náhle patou více dozadu - ale - "... jen trochu, říkáme si / říkají nám...".
Pro každého - pro všechny - pro zaměstnance - pro výrobce vázání - pro profesionální lyžaře - jasné.

*  *  *

Montážní bod na lyžích pro montáž vázání můžeme určit zhruba třemi způsoby -
1) - určitá vžitá praxe pro určitý druh lyží
2) - testováním a určením optimálního umístění vázání podle použítí lyží
3) - podle konstrukce lyže (střed je v nejtlustším bodě lyže, určuje ho vrchol radiusu, poměr délek špiček a patek apod. - atd. - atd.)
Neznám další způsob.
Mluvíme pouze o sjezdových lyžích - vynecháváme běžky, telemark, freeride.

Pro mne je nejdokonalejším způsobem určení optimálního montážního bodu test v praxi - moje první prototypy jsou vždy rozvrtané minimálně dvěma pozicemi a další pokusy probíhají při posouvání celého vázání dopředu a dozadu na rentalové liště.

OK - našli jsme optimální bod, kde se lyže chovají přesně tak, jak mají = určité lyže určené pro určitou skupinu lyžařů s určitou váhou a
PŘESNOU = mojí - délkou chodidla = DŮLEŽITÉ - s mojí váhou a s mojí délkou chodidla.

A teď se dostáváme k jádru problému - testovací lyžař má x-cm dlouhou podrážku boty (vynecháme nyní váhu).
Každý z nás zatěžuje v největším přetížení v oblouku (při jízdě na lyžích = v druhé fázi oblouku) jediné přirozené místo na plosce nohy, které je schopné absorbovat a přenášet nejvyšší tlaky v lyžařských botách = směrem dolů = do lyží / vázání = tlak na patní kost.
Jedná se o svislý tlak do podrážky bot, vznikající přetížením v oblouku, i prostou gravitací - zesílenou případně skokem / dopadem, rychlostí, nerovností, náklonem apod.

Můžeme polemizovat o tom, že se tlak roznáší do celé plochy lyžařské boty rovnoměrně, že podle předklonu nebo záklonu tlačíme více do špičky / nebo do paty, že podle náklonu lyžařské boty a její tvrdosti v nákleku můžu také více tlačit dopředu - jakoby do prstů nohy.
Ale v praxi to jsou pouze alternativní polohy nohy a hlavní tlak v lyžařské botě spočívá po většinu času na patě - patní kosti.
Proto nás všechny tak strašně při lyžování bolí a pálí stehna - visíme vzadu, lyžáky nás moc dopředu nepustí. Tedy - stojíme na patách.

Pokud chcete přenášet váhu CELOU PLOCHOU PODRÁŽKY, musíte si holeň vlepit do komínu lyžařské boty, dotáhnout všechny přezky nadoraz, provrtat holenní kost a botu vodorovně a provlíct tam kolík - a tak pevně spojit botu se svislou kostí, která jinak rovně dolů tlačí do podrážky bot. Prostě - museli byste přenést plnou zátěž do skeletu boty a zamezit svislému posunu nohy v botě. A to je prostě nereálné. také pomůže velký předklon "komínu boty" - tedy náklek. To mají ale pouze závodní boty - a i závodníci tlačí v nějvětším záběru v oblouku převážně do paty stojné nohy - jinak by také mohli letět na hubu, bylo by to při předozadním pohybu velice nestabilní.

Každý svislý tlak = dostředivá síla v oblouku, zatlačení do hran v ukončení a průběhu oblouku, doskok, klidová jízda - spočívá vždy na 80% na patní kosti. Zbytek se může rozložit dopředu a dozadu náklonem lyžaře do skeletu boty.
Ovšem - dlouhá špička boty na konci nevyvine skoro žádný tlak - v porovnání s tlakem pod patou boty.

Ok - pokud s tím souhlasíte, pak je tady opravdu při přenastavování vázání na různě dlouhou nohu něco špatně. Hodně špatně.
Testovací lyžař určil montážní bod pro svoji délku chodidla = pro svoji PATNÍ KOST.
Maximální tlak, který vyvinul do lyží, se nachází pod JEHO patní kostí = cca x-cm vzadu za středem lyžařské boty = za montážním bodem. V naší praxi - na vázání je to v podstatě vždy deska brzdičky.

Co se však stane, když si testovací lyžař posune vázání (celé) dopředu / nebo dozadu o délku např. x-y (y může být třeba 3cm).
Kdo trochu pracuje s lyžemi, okamžitě ví, že se tím změní jízdní vlastnosti lyží. Máte na noze náhle jiné lyže, které se chovají úplně jinak (a čím kratší lyže, tím je rozdíl propastnější), než když stál v původní = testovací pozici.

Asi jasné....

Každý model lyží se chová tak, jak bylo výrobcem určeno = carving, freeride, rekreační lyže atd. / točivé, méně točivé, stabilní, výukové.
Také montážní bod má zajistit tyto jízdní vlastnosti.
Posunutím vázání dopředu / dozadu se mění jízdní vlastnosti lyží.

Zpět k posunu rentalového vázání - při změně délky lyžařské boty se ALE ponechává střed boty na stejném místě. Podle každého = logicky, aby se nezměnila pozice/postavení lyžaře na lyžích. Aby byl zachován stejný montážní bod pro každou velikost boty, zachovává se střed boty = montážní bod vyznačený na lyži = vázání se posouvá (špička a pata) o stejný dílek dopředu i dozadu.

ALE....

Pokud nám roste noha = chodidlo - pak ROSTE přece POUZE DOPŘEDU !
Nikdy nikomu na světě nevyrostla dozadu pata úměrně růstu nohy směrem k prstům!
Chodidlo se tedy zvětšuje pouze dopředu, patní kost zůstává pořád a stále (téměř) na stejném místě - a to po celý život.
Je jedno, jestli máte chodidlo dlouhé 25 nebo 40 cm. Patní kost je pořád - a to u každého člověka - na stejném místě (snad s rozdílem dítě/ dospělí, kde je rozdíl v mohutnosti kostí).

Dochází Vám nyní, kde je problém?

Maximální tlak do lyží je přenášen především v zadní části chodidla.
Dopředu pak trčí zytek nohy = prsty a chodilo. Tam roste do délky a je jedno kolik vážíte.
Patní kost při růstu chodidla ale zůstává (v růstovém nepoměru) na svém místě.
Řešil jsem to s kolegou, který měl chodidlo dlouhé 39cm - já 28.
Dali jsme chodidla na sebe - patní kost na patní kost.

Kolegovi trčely prstry dál dopředu o 10cm - paty jsme měli stejně.
O CELÝCH 10 cm. Vážil stejně jako já, ale vázání měl posunuté o 5cm více dozadu než já.

NĚKDE BYLA CHYBA.

On měl náhle lyže, které se chovaly úplně jinak jemu - než mně. Jen kvůli délce chodidla.

Při změně délky lyžařské boty vždy a všude POSUNE OBSLUHA PŮJČOVNY patní kost (tedy patu vázání) na jiné místo = změní vám jízdní vlastnosti lyží rozdílně od vyzkoušené optimální pozice vázání, vázání vám posune na jiný než optimální zátěžový bod určený testovacím lyžařem!

Změna v jízdních vlastnostech nenastane pouze tehdy, když Vaše velikost bot bude stejná jako délka podrážky testujícího lyžaře.
Z toho logicky vyplývá - na lyži by mělo být vyznačené (kromě standardního montážního bodu) také místo pro optimální zátěžový bod = rozpětí paty boty, na kterém by se mělo držet nastavení vázání při větší změně délky lyžařských bot.
Ať již nahoru - nebo dolů (větší / menší boty).

Rozpětí by měl odpovídat pozici paty testujícího lyžaře, popřípadě uni-velikosti lyžařských bot (délka podrážky cca 320mm) a optimálnímu zátěžovému bodu na lyžích pro dosažení nejlepších jízdních vlastností.
Pozice paty = optimálního zátěžového bodu - by tedy měla být neměnná, nebo by se měla měnit pouze minimálně v určitém rozsahu s ohledem např. na velký rozdíl mezi standardním montážním bodem a délkou podrážky, ale vždy v nerovnoměrném poměru k posunu špičky = špičku bychom tedy měli posouvat zásadně více než patu.

*  *  *

VÝSLEDEK
V praxi to pak znamená - u všech lyží pro dospělé je výhodnější při změně délky podrážky pro dosažení optimálních jízdních vlastností lyží posouvat především špičku vázání, pata se posouvá vždy méně = je blíže v optimálním - zátěžovém bodě, tak jak bylo určeno zkoušením, nebo výpočtem.

NIKDY by se nemělo vázání pro jinou velikost bot posouvat stejnoměrně = špičku i patu o stejnou vzdálenost dopředu a dozadu, nebo - nedej bůh - pousouvat pouze patu.
Tím se změní i jízdní vlastnosti = chování lyží - jinému lyžaři s jinak dlouhou podrážkou, často dost zásadně. To všechno platí především pro lyže pod 140cm.
Tak bude zaručeno, že tlak do lyží bude každý lyžař přenášet na/do stejného místa jako testující lyžař a lyže se budou pod různými lyžaři chovat také téměř stejně (s rozdílem plynoucím pouze z různé váhy lyžaře).
Pak máte zaručeno, že i vám se lyže budou chovat přesně tak, jako kolegovi, který je zkoušel před vámi a tak hrozně je vychvaloval - a jemu zase tak, jak to určil někdo, kdo lyže zkoušel pro výrobu a určoval optimální montážní bod pro vázání.

Jasně - spousta odborníků bude hned oponovat - to je tak malý rozdíl, že rekreant to ani nepozná.

OMYL jako řemen.

Nepoznáte to u lyží nad 150/160cm - u lyže delší než cca 150cm máte (téměř) pravdu (ale - zkuste o ten centimetr posunout vázání dopředu nebo dozadu profesionálnímu závodníkovi - sjezdaři. Když si nedá hned na držku on, dá přes ní dole on vám...  :-)

Čím jsou lyže kratší, tím mohutněji se projeví posun vázání - a tím i posun zátěžového bodu na lyžích. A u délek kolem / pod 120cm je rozdíl v jízdních vlastnostech už natolik propastný, že spousta lyžařů už není schopna po posunu i pouhých 1-2cm pohodlně a bez problémů lyže ovládat.

Takže - není se třeba vážně zamyslet?

Jenomže - ani já nevím, jak z toho ven. Zatím vše řeším především citem.

Ale jak montovat vázání lehkému lyžaři s podrážkou dlouhou 380 mm ?!?
O 2 cm dopředu oproti "standardním botám" = cca 340mm ?!?
Nebo ženské s podrážkou 260mm? O 4 cm  DOZADU ?!?!?
Tohle má logiku - ale těžko to budeme řešit v praxi.

Průběžné hlášení z praxe:
Paní s botičkou menší o 4cm než mám já jsem posunul špičku o -2cm / patu taky. Zdálo se mi posouvání jenom špičky o 4cm dost drastické. Po druhé jízdě paní chtěla lyže sundat a vyměnit - nějak se nepříjemně ovládají, hrozně jsou neklidné a dřu se.
Lyže ale na ní měly podle všech zkušeností z praxe a podle její váhy + požadavků sedět !
Poslední pokus před výměnou - pata zpět na "můj bod" - posun špičky o pocitově hrozivé 4cm.
Paní přijela dolů s úsměvem "přes celou hubu" a lyže obratem zakoupila - prý jsem jí měl dát TYHLE LYŽE hned.

Takže ?!?

Tím (asi dočasně...) končí můj seriál o logických omylech v lyžování - zajisté to není poslední problém.
Ale ty ostatní již nejsou tak do očí bijící a zásadní - i když - kdoví na co jste přišli právě VY.

autor - Václav Vopalecký - specializace - rekreační lyžování, výuka lyžování pro každého
autor alternativního modelu výuky lyžování " DIRECT SKIING LESONS"
 
 

 
Všeobecně rozšířené názory má 95 procent lidí, kteří to nikam nedotáhnou.

" Všeobecně rozšířené názory pochází od většiny lidí. Jenže 95 % lidí to v životě nikam nedotáhne. 95 % je 19 z 20 lidí. Ti jsou nejvíce slyšet. Devatenáctkrát více než úspěšní lidé. Lidé si pak myslí, že to jsou správné názory. To je omyl!

Jsou pouze většinové, nemusí být vždy správné...... "